otjieti sě, otejmu, otejme pf. (ipf. otjímati sě), též arch. otieti, otmu, otme; k otjieti
1. ot čeho oddělit se, odpojit se: aby ta dřiezha každá, kteráž se jest odgala od koruny, byla sřezána do konce LékSalM 307 se odštěpila; tiem [práškem] spojí se dřiezhy s stranami, od nichž sú se odialy LékSalM 308 partium separatarum; ║ aby se nerozvázalo [obinadlo] a neodyalo snadně LékSalM 663 aby se neuvolnilo
2. čemu [nežádoucímu chování] vyprostit se, vymanit se z něčeho, zbavit se něčeho: [Ježíš usínajícímu Petrovi:] nemóžeš…pro mě sě snu otgieti? HradUmuč 81a; otṁiem sě lenosti a buďme kypři v službě boží ŠtítMuz 63a; nesčastná duše, jsúc zlým obyčějem přěmožena,…nesnadně sě otme zlému obyčěji ŠtítBarlB 112 liberatur; řiedcí se odeymu zlým obyčejóm, aby právě pokánie činili ChelčPost 3b; jim [příjemným věcem] se s bolestí odgijti ChelčPost 24a
3. (čemu/komu [hrozícímu, mocnému, nežádoucímu]) vzepřít se, postavit se na odpor: [žádosti ap.] ubránit se, odolat; [smrti] vyhnout se: na to všickni jiej [Kateřině] radiece, by sě vždy tomu [usmrcení] odyala LegKat 3266; počě [Petr] silně toho přieti, chtě sě těm slovóm [tj. osočení] otgieti HradUmuč 85a; jižť sě nemohu odgieti,…již přijmu to popovstvo OtcB 51a contradicere; ješto se člověku oteyme oko a tam vzhlédne, kamž by člověk nechtěl ŠtítPař 38b (fig.); naplň jeho [boží] vuoli dobrú, odeyma se své vuoli zlé ChelčSíť 68a; kteráž [mysl] se statečně odeyme žádostem tělesným ChelčPost 242b